Jak vybrat dron pro začátečníky

Dnes ti Petr poví, jaké jsou možnosti ve výběru drona pro začátečníky. Jaké jsou výhody a nevýhody RTF kitu, BNF a PNP setu? Co je potřeba k postavení drona? A co simulátory?

Pokud jsi četl článek Drony od A do Z, už víš, že FPV drony zahrnují 3 disciplíny: racing, freestyle a cinematic. Pro každou z nich existují 3 možnosti, jak začít: RTF kit, BNF + PNP set, nebo postavení vlastního drona. Jak nejlépe začít je věc názoru a rozhodnutí je jenom na tobě.

Tip: Všechny drony v naší nabídce najdeš v sekci Drone racing.

1) RTF kit

RTF znamená ready to fly. Takový kit obsahuje brýle, vysílačku i postaveného drona, tedy všechno, co potřebuješ.

Velikou výhodou je, že k létání s takovým dronem nemusíš nic umět, prostě ho jen zapneš, nabiješ a letíš, proto ready to fly. V kitu jsou většinou i nějaké náhradní baterie, sety vrtulí a kabel na propojení s počítačem. Naopak někdy v kitu chybí tužkové baterie do ovladače a často taky musíš přikoupit micro SD kartu pro záznam obrazu.

Nevýhodou je kvalita komponentů, většinou tedy ovladače. Protože se firmy snaží jít s cenami RTF kitů co nejníže, aby byly dostupné co nejširšímu okruhu lidí, na něčem se to musí projevit. Ovladač bývá hodně základní a nepoužiješ ho k ničemu jinému než právě k začátečnickému dronu. K jinému dronu ti připojit nepůjde. Pokud bys pak chtěl přejít na jiný, lepší ovladač, musíš k dronovi připájet příslušný přijímač.

Brýle nepotřebují protikus, který bys musel na drona pájet – dron vysílá signál a tento konkrétní signál si na brýlích naladíš. Pokud by ses pak chtěl posunout k lepším brýlím, tyto horší z RTF kitu ti můžou sloužit jako monitor, nebo je dáš divákovi, nebo je zkrátka budeš mít jako náhradní, zkrátka budou mít pořád využití.

Jako ideální začátek se nám zdá TinyGo RTF Kit od GEPRC, protože v něm jsou výrazně lepší brýle. Ani ovladač není tolik základní – má kovové páčky a skvělou odezvu. Je pro začátečníka hezky intuitivně udělaný, např. když máš zapnutý dron a vypnutý ovladač, dron pípá, když je to naopak, ovladač vibruje. Na ovladači máš i o hodně víc možností než třeba u TinyHawk II RTF Kitu od EMAXU. TinyGo má i možnost crash flipu, tzn. že když dron spadne převráceně, můžeš si na ovladači prohodit směr vrtulí a tím drona otočit tak, jak má být. Zároveň má kolem sebe i molitánky, takže když naráží, není tak křehký. Létá na dvě baterky, tudíž má docela odpich a na to, že je to začátečnický dron, s ním naděláš hodně parády. I opravy nejsou tak složité, stačí odsunout jeden kryt a pod ním máš vše pohromadě.

2) BNF & PNP set

Tato možnost znamená koupit si drona, kterého stavěl někdo jiný, a připojit k němu svůj ovladač a brýle. Tedy zakoupíš tři samostatné věci, proto k sobě nejsou nijak připojené a musíš se o to postarat ty sám. BNF znamená bind and fly a takové drony obsahují přijímač. Většinou mají 4 možnosti a ty si vybereš, který přijímač na dronovi chceš (podle toho, jaký máš ovladač). To pak znamená, že nemusíš nic pájet, jen si je "nabinduješ", tedy spáruješ. PNP znamená plug and play a takový dron neobsahuje přijímač. Proto bývá často levnější, na druhou stranu je na tobě, abys přijímač na dron napájel. Takový přijímač možná někdy dostaneš i k ovladači, nebo si ho dokoupíš.

Nevýhoda RTF kitů i BNF a PNP setů je ta, že drona stavěl někdo jiný. Proto jakmile se ti dron při letu rozbije (v řádu sekund až minut), musíš o to víc času věnovat jeho opravě. Na začátku ti bude stačit létat v nějaké větší místnosti a nebo v parku kolem stromu, proto je lepší i začít s menším dronem s bumpery (ochranou vrtulí). Dřív nebo později ho ale stejně budeš muset opravovat.

Výhodou BNF a PNP setů je, že si vybereš lepšího drona a lepší ovladač i brýle. Je to sice dražší, ale brýle i ovladač ti vydrží a budeš je moct používat i k jiným dronům.

3) Stavba drona

Když si sám stavíš drona, má to několik nesporných výhod: můžeš si zvolit přesně ty komponenty pro svůj účel (kompatibilní, jen ty, které potřebuješ), můžeš si přizpůsobit cenu (jen základní levné komponenty nebo věci snadné na opravu nebo ty nejvýkonnější komponenty) a zároveň si ověříš dostupnost komponentů a můžeš si nějakou součást koupit víckrát (taky pak umíš vybrat alternativu, pokud by se nějaký komponent třeba přestal vyrábět).

Všechny výše zmíněné výhody jsou ale vlastně i nevýhody. Výběru předchází dlouhé studium, např. druh baterky určuje odpovídající elektroniku. Kdyby sis to nenastudoval, nebude ti to fungovat. Taky potřebuješ spoustu materiálu a nářadí: termoodolnou podložku, nabíječku baterek, pájku, cín, bužírkovače na zakrytí drátů, popřípadě eletrickou pásku, šroubováky, kabely, možná i tréninkovou destičku na pájení, všechny komponenty na drona (rám, stack = hlavní elektroniku, přijímač k ovladači, VTX pro vysílání videa spolu s anténou, kameru, konektory, motory...) Ale konec konců, tohle vybavení budeš zřejmě stejně potřebovat i k opravám RTF, BNF a PNP dronů.

Po sestavení jednoho nebo dvou dronů budeš hodně v obraze, co se týče oprav a všech nastavení. Petrovi třeba učení všeho okolo trvalo 30 hodin a viděl 104 YT tutoriálů. Sám ale říká, že to stálo za to. Dobrý nápad je taky zkombinovat všechno toto učení s nějakým RTF setem a létat i stavět současně. Další možností je trénink na simulátoru.

Simulátor

Nejlevnější na provoz, protože nic nerozbíjíš. Stačí ti ovladač, který použiješ i na létání s dronem, a simulátor na počítači. Některé jsou i zdarma, Petr používá Drone racing league, který je na Steamu.

Nevýhodou simulátoru je to, že létání s dronem ve skutečnosti je prostě jiné. Simulátor není ono. Na dostání do ruky to je ale skvělý nástroj a kombinace všech výše zmíněných věcí je nejlepší.

Kamera drony

Pokud chceš dron jen na krásné záběry ze vzduchu, je lepší zainvestovat do nějakého DJI drona, protože než by ses naučil s dronem létat tak, aby záběry za něco stály, trvalo by ti to fakt dlouho. Kamera dronům se na FYFTu ještě nevěnujeme. Zkoušeli jsme od výrobců nějaké napodobeniny, ale nelíbily se nám. Petr by radil přeskočit celé FPV, pokud tě to neláká, a rovnou natáčet s nějakým určeným kamera dronem.